Pokus o odpověď

Samozřejmě, že velice rád a s potěšením čtu souhlasné názory s mým chápáním některých zásadních otázek vývoje lidského rodu. Jsou pro mě radostným podnětem k dalším úvahám.

Zdůrazňuji však, že potěšení je na mé straně i v případech odmítání mých názorů, i ty jsou pro mě podnětem k dalším úvahám.

Nesouhlas potvrzuje nejen moje očekávání, ale i nabízí se mi i domněnka, že mám blíže k pravdě, než moji oponenti.

Toto svoje přesvědčení, kromě jiného, opírám o názory uznávaných osobností našeho společenského života z levicového, pravicového i středového spektra.

Miloš Zeman, na přelomu minulého a současného tisíciletí pronesl myšlenku, kterou jsem naznačil v článku: „ Hledání nového modelu za kapitalismus II“, a kterou ocituji celou: „V Česku je 55 % voličů debilních, 25 % jsou alkoholici, 15 % trpí vážnou duševní chorobou a jen 5 % jsou normální inteligentní lidé.“

Dr. Cyril Höschl, světově známý psychiatr, profesor  Karlovy Univerzity, ve své přednášce na této univerzitě prohlásil: „Třetina obyvatel této země je chudá duchem, každý sedmý občan je debilní, nebo dementní, nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“

Petr Pithart, bývalý předseda vlády i senátu ve své eseji k 25. výročí Listopadu 1989 napsal: „Většina našich lidí je politicky naprosto negramotných. Nevědí, jak to všechno ve státě, v politice funguje, jaká jsou pravidla, k čemu je ústava, a co horšího, oni ani nevědí, že to nevědí.“

Jako doklad popsané politické charakteristiky našich občanů uvedu myšlenku tří čtenářů, kteří reagovali na moje články.

1.Základní chybou vašeho článku je, že vy rozpor mezi vlastníky věcného a lidského kapitálu zaměňujete za rozpor mezi kapitálem a prací.

2.Experimentální pokusy dokazují, že jednotlivci nejsou schopni sledovat vlastní zájem.

3.Z konání ve vlastním zájmu žádná sounáležitost neplyne.

Především věcný kapitál chápu jako kapitál materiálních hodnot, čili jedním slovem kapitál, který je jeden z faktorů tvorby a rozdělování bohatství. Lidský kapitál chápu jako souhrn osobních vlastností člověka, jeho charakter mezi než patří znalost, dovednost, pracovitost, tvořivost, iniciativa, odpovědnost, historické zkušenosti a jejich zdařilé využívání, podnikavost atd. atd.

Věcný i lidský kapitál samostatně nejsou schopni cokoliv vytvořit, patří nerozlučně k sobě, jedině vzájemným prolínáním, ovlivňováním, působením vytvářejí bohatství materie i ducha.

Rozpory samozřejmě existují, bez nich by jejich vývoj byl strnulý, opožďoval by se. Úspěšné řešení těchto rozporů je závislé na jednání a dohodách.

Krach a neúspěch řešení rozporů je zaručen neústupností, tvrdohlavostí, uplatňováním polopravd a lží.

Z toho všeho dovozuji, hovořit o kapitálu, tak každý  kdo má všech 5 pohromadě ví, že hovoří o kapitálu materie i ducha. Debatovat o tomto je marginální.

Nejdůležitější je, za jakých podmínek lze činitele tvorby rozdělování bohatství – kapitál, práci a půdu úspěšně a trvale uplatňovat.

Dnes jen o jedné podmínce.

Každý jednotlivec do popředí svého konání, své existence na tomto světě musí dávat svůj vlastní zájem. Bez upřednostnění svého zájmu by ztratil motivaci ke své existenci. Je zcela logické, že uplatňování vlastního zájmu dává naději, či záruku úspěchu. Je tomu tak proto, že každý z nás zná podrobně své zájmy, občas i častěji se měnící. Nikdo nikdy nebyl  a není schopen znát zájmy druhých lépe jak svoje .

Z jakých jiných pohnutek by lidé pracovali, tvořili, spotřebovávali, aby mohli existovat, aby vůbec byli, když ne prioritně z vlastního zájmu ?

Ve kterém zájmu člověk přijímá potravu, chodí oblečený, někde bydlí, pečuje o svoje zdraví, vzdělání, bádá, spolupracuje, baví se, různě se sdružuje atd., atd. ?

Všechny tyto jakož i další zásady lidského bytí vycházejí z vlastního zájmu. Vlastní zájmy lidí jsou rodiči svobody, demokracie, soukromého vlastnictví, trhu atd. atd. Vlastní zájem tady byl, je a bude jako určující motiv našeho konání ve všech sférách života.

Je tomu tak také proto, že je to plně v souladu s přírodou.  Příroda to tak zařídila a nám nezbývá nic jiného než v našem zájmu přírodu respektovat.

Tuto přírodní zákonitost se snažili pochopit již staří Římané v době před Kristem.

Marius Tullis Cicero, význačný římský politik, spisovatel, filosof prohlásil: „Už od přírody miluje každý sám sebe“

V bibli se dočteme: „Miluj bližního svého jako sebe samého“

Copak existuje nějaký jiný způsob v životě každého z nás jak naplňovat přírodní princip, mít se rád, milovat sám sebe, než prosazovat vlastní zájem, který podrobně znám ?

Copak mohu mít rád sám sebe aniž bych sledoval svůj vlastní zájem a místo něho prosazoval vlastní zájem jiných, které ani pořádně neznám ?

Prosazovat něco, co neznám je do nebe volající nesmysl.

Pokračování příště.

Vladimír Houser