Posvátnost soukromého vlastnictví

Další do nebe volající nesmysl je odsuzovat, různými důvody omezovat, či dokonce likvidovat jednu z určujících hodnot civilizace: soukromé vlastnictví.

V tomto případě se viditelně derou do popředí jedny z nejzrůdnějších vlastností lidí – závist a nenávist. Jsou to vlastnosti, které jsou v různé míře vlastní především všem různým odrůdám levičáků. Marxovi dokonce pomáhaly v jeho „vědeckém“ bádání jak zničit kapitalismus a kapitalisty a v budování „osvíceného“ socialismu a komunismu pod vedením dělnické třídy.

Je to celkem přirozené, neboť větší důvod závidět až nenávidět má hloupý chytrému, líný pilnému, neúspěšný úspěšnému, chudý bohatému atd., atd., než opačně.

Nabízí se mně lidsky přirozená souvislost.

Svoboda, demokracie a tržní systém jako vrcholné hodnoty civilizace umožňují prosazováním vlastních zájmů každého z nás získat další vrcholnou hodnotu: soukromé vlastnictví.

Bez těchto podstatných hodnot by civilizace nevznikla, nemohla by se vyvíjet, neexistovala by

V čem posvátnost soukromého vlastnictví ?

K tomu si vypůjčím slovo boží – Bibli.

V evangeliu podle Matouše, Ježíš Kristus svým zástupům pravil: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“.

Četli jste slovo boží.

Nyní slovo školně nevzdělaného neznaboha a přitom hluboce věřícího v lidský rozum a vůli vyjádřený v pěti podstatných hodnotách civilizace a dalších souvislostech, které tyto hodnoty přinášejí.

Co je mamon ?

V duchu dávnověkého bájesloví byl mamon chaldejský bůh: bohatství, jmění a zisku. Z toho logicky vyplývá, že sám Bůh uznává dva Pány nad lidmi ­– sebe a bohatství, které existovalo dávno před Kristem i po něm až dosud jako soukromé vlastnictví. Vzhledem k tomu, že toto řekl syn boží Ježíš Kristus, tak jako je svatý Bůh i on, tak svaté je také soukromé vlastnictví.

Snad všichni normální lidé mají vědomost o tom, že lidská populace na celém světě se touto boží „moudrostí“ nejen neřídí, ale naopak, někdy, někdo až vášnivě miluje a nepohrdá pánem bohatství.

Rozdíl je v tom, že pánem bohatství se řídit musí, jinak by civilizace nemohla existovat, kdežto pánem Bohem se řídit jenom může, aniž by tuto službu někdo zakazoval. Pánem Bohem se řídit nemusí a podstatu civilizace to neohrozí.

Všechny existující církve a náboženská hnutí na světě, u nás zejména církev římsko-katolická, už od počátku svého vzniku až dosud, jsou zářným příkladem služby oběma pánů. Podle slova božího hřešila a hřeší.

Ovšem v zájmu svého působení a své rozvětvené činnosti činí tak zcela pochopitelně a správně. V civilizaci, která stojí a padá na principu – má dáti a dal - univerzálně vyjadřovaného penězi to ani nějak jinak nejde. Je to hřích velice prospěšný.

Z vývoje katolické církve u nás lze dovodit, že majetku sloužila možná více, neboť ho nashromáždila požehnaně. Od listopadu 1989 oprávněně požaduje jeho návrat.

Pro všechny lidi věřící čemukoliv, platí jedna ze zásad mravnosti: ukradené se má vrátit, restituovat, uvést do původního stavu.

Komunisté, ze své ideové podstaty: likvidace soukromého vlastnictví, kapitalismu a kapitalistů jsou akorát schopni tuto zločinnost kamuflovat lží, které říkali „znárodňování“, „združstevňování“ a „společenské vlastnictví“.

Platí známé rčení: „Kdo lže, ten krade“ s doplňkem „a kradené devastuje“

Likvidace soukromého vlastnictví a vznik společenského zákonitě vedlo k tomu, že kapitál, soukromé vlastnictví se ukradlo právoplatným vlastníkům a stalo se kapitálem státním. Přesněji  řečeno: vedoucími orgány Komunistické strany určené úzké stranické a státní vrstvy. Tato pseudo, čili lživá, falešná a vymyšlená vrstva pod vedením své rodné, neomylné a všemi milované KSČ se chovala sice jako vlastník kapitálu, o všem rozhodovala, ale scházelo to nejhlavnější, neměla hmotnou ani mravní odpovědnost za hospodaření, nenesla konkrétní   důsledky špatného, prodělečného hospodaření a jiné v socialismu neexistuje a z podstaty teorie „vědeckého socialismu“ ani nemůže.

Ztráty tohoto „hospodaření“ jdoucí ročně do desítek miliard šly na účet celé společnosti, zchudli jsme jak kostelní myš.

Opět Winston Churchill: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělování bohatství. Socialismu je vlastní jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy“.

Vladimír Houser