Pokus o odpověď II

Pod jménem Antonín Moskalík, byl publikován názor na moje články. Hodnoceny byly jako značně triviální tj. hrubé, otřepané, sprosté atd., proto tento čtenář tvrdí, že přesný zdroj poučení by tedy v článcích pana Housera nehledal.

Patřím k lidem, kteří se velice rádi poučují, a proto jsa takto poučen, hledal jsem poučení v textu poučitele.

S radostí konstatují, že jsem našel. Vřelé díky, bývalý i současný soudruhu.

Ano, souhlasím, dopustil jsem se nepřesnosti.

Ale !

Vztahovat tuto chybu bez dalších argumentů n všechny moje texty zdůvodněné řadou argumentů, jak chápu vývoj civilizace, je klasickým příkladem nejen triviality tohoto čtenáře, ale také komunistického politického primitivismu. Jednoduchost, prostota, nízká úroveň samostatného myšlení byla a je vlastní bývalým oporám zkrachovalé komunistické totality: důstojnickému sboru armády, policii, funkcionářům státního a stranického aparátu i hospodářství, dosazených především z dělnických kádrů. Tato privilegovaná opora totality, finančně zvýhodňovaná, prošla různými formami stranického školení, kde se naučila výtečně papouškovat „moudrost učení všech učení, umění všech umění“, marxismus-leninismus, a tak narůstal jejich deficit samostatného myšlení.

Čtenářova informace o úloze Marxe jako jednoho z delegátů při založení mezinárodního dělnického sdružení (I. Internacionála) v roce 1864 neodpovídá skutečnosti.

Neboť !

I. Internacionála navazovala na svaz komunistů založený Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem v roce 1847, kteří vypracovali základní programový dokument tohoto svazu „ Manifest komunistické strany“.

Marx na ustavující schůzi MDS nebyl toliko jediným z delegátů, ale spolu s Engelsem nejdůležitějším delegátem, protože vypracovali programový dokument „Inagurální adresu“. Jenom z těchto dvou faktů vyplývá, že Marx a Engels dali mezinárodnímu dělnickému hnutí to rozhodující: teorii marxismu, jejíž podstatou je likvidace kapitalismu a kapitalistů a tím likvidace či silné omezení klíčových  civilizačních a tisíciletími osvědčených hodnot: svoboda, demokracie, tržní systém, soukromé vlastnictví a vlastní zájem individua a z nich vyplývající a na ně navazující právní systém a celá soustava hodnot etických , mravních norem, které kultivují člověka a mezilidské vztahy.

Jako zvědavý člověk jsem pátral po  dalších zdrojích poučení a našel jsem ho v důležitosti vztahu mezi osobními vlastnostmi člověka a jaký smysl života si tento člověk zvolí.

Z tohoto úhlu pohledu něco o tom, co nám nabízejí historici zabývající se profilem osoby Karla Marxe.

Karel Marx se narodil v Trevíru, v židovské rodině, jeho otec byl úspěšný a bohatý advokát.

Marx byl velice nadaný, chytrý a bystrý člověk se smyslem do hloubky jdoucího vědeckého bádání. Měl záchvaty mimořádné pracovitosti, dokázal neúnavně pracovat ve dne v noci. Tyto kladné a nadějné stránky jeho povahy byly však ovlivňovány zápornými spočívajícími ve svárlivosti, nesnášenlivosti, pánovitosti, přehnaném sebevědomí, vznětlivosti a vyžíval se v kousavé, až urážlivé kritice. Zjednodušeně a krátce řečeno „rozhněvaný věštec“. Jako syn židovských rodičů s historickými kořeny odmítl své předky a vůči Židům se po celý život choval značně odmítavě.

Měl až nezkrotnou touhu po alkoholu, od mládí vedl zhýralý život. V době studia na univerzitě v Bonnu byl dokonce uvězněn pro opilství. První zkušenosti z veřejné činnosti získával jako předseda „trevírské hospodské společnosti“.

Jeho otec si soustavně stěžoval, že neúměrně utrácí jeho peníze, proto v domnění, že změní své chování, vytrhne-li ho z prostředí v Bonnu a přemístí ho na univerzitu do Berlína. Bohužel otec se opět zklamal. V Berlíně býval často „návštěvníkem“ záchytek pro alkoholiky. Marx žil často na dluh, neplatil nájemné, věřitelé ho několikrát žalovali. Během pěti let se desetkrát stěhoval.

Určité potíže měl s hygienou, otec o něm prohlašoval, že je čuně, patron nemytých o sebe nedbajících studentů. Dostal přezdívku „Mouřenín“.

Smrt otce Marxe natolik ovlivnila, že dokončil studia a začal pracovat jako novinář. Oženil se se svou přítelkyní z dětství baronkou Jenny von Westphalen.

Jako žurnalista stále více inklinoval ke komunismu, což mu vyneslo neustálé policejní sledování, ba i ztrátu zaměstnání.

Po vypovězení z Německa se Marxovi v roce 1843 přestěhovali do Paříže. Marx založil politickou revui, kterou i redigoval. Scházel se s několika mladými radikály, se kterými přemýšleli o komunistickém uspořádání společnosti. Známý německý básník Heinrich Heine označil tyto mladíky jako „bandu bezbožných samozvaných bohů“.

Revue vyšla jen jednou, neboť Marx a jeho komunističtí přátelé se nepohodli se spoluvydavatelem Arnoldem Rugem. Ten obdivuhodně prozíravě doslova řekl: „Aby osvobodili proletariát intelektuálně i fyzicky zpod břemena bídy, sní tito pánové o organizaci, která tuto bídu zobecnila a donutila také ostatní, aby přijali toto břímě.“

Po vypovězení Marxových z Francie se přes krátký pobit v Belgii odstěhovali do Londýna. Zde žili ve špatném bytě, v nejchudší části Londýna

Policista, mající za úkol sledovat Marxe napsal: „Je to silně nepořádná a cynická osoba, velmi špatný hostitel; vede vpravdě cikánský život. Umýt se, upravit se, či si vyměnit prádlo jsou u něho jevy zřídkavé. Pohotově se opije. Často celý den spí, ale jestliže má něco udělat, pak pracuje neúnavně dnem i nocí“. Marxova rodina byla finančně podporována Jenninými rodiči, Engelsem a občas dostal Marx honorář za své články. Celkový příjem byl na úrovni nižší střední vrstvy, i v nejhorších dobách měli 3 x větší příjem než dělník. Přesto vlivem neodpovědného způsobu života a špatným hospodařením  tonuli téměř nepřetržitě v dluzích.

Tato charakteristika Marxe a smysl jeho života, prozkoumaná historicky, jednoznačně potvrzuje známou moudrost našich předků „Všechno nedobré a neprospěšné, co v lidském rodu vzniklo a uplatňuje se , má svůj původ v závisti, nenávisti, nesnášenlivosti, podezírání, ve zlobě a hněvu“.

Zpupnost a drzost Marxe byla bezbřehá.

Zvolil si dobrovolně smysl života i své rodiny takový, že hovořit o normálním životě je nabubřelé. Přesněji šlo o ubohé živoření a nejhorší na tom je, že z vlastní viny a tuto svoji vinu svaloval na buržoazii, a proto ji vyhrožoval, že ji připraví odplatu za svoji rodinu a tím si osoboval právo organizovat lepší život celému světu.

Komunisté o těchto různých souvislostech nejen nemluvili, ale tajili je.

Nedivím se, podvod na lidech a jejich oblbování je jim vlastní. O tom jsem ve svých článcích podal řadu argumentů a dosud jsem zápornou odpověď doloženou argumenty nedostal.

Vladimír Houser

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/hledani-noveho-modelu-za-kapitalismus-ii