Odkaz, čeho ?

Odkázat se dá na cokoliv, například na dobro i zlo. Stalinistka Semelová, poslankyně KSČM k 70. výročí konce II. Světové války zplodila paskvil s názvem „Nezapomínejme na odkaz těch, kteří padli v boji za mír a naši svobodu.“

Se zarputilostí, drzostí a závistí jí vlastní nám, bohudík jenom doporučuje, tímto hanopisem odkaz zla. Více jak čtyřicetiletou dobu násilně prosazovaného zla, podvodem vydávaného za dobro, máme díky kapitalismu již za sebou.

Jediným pravdivým slovem v nadpisu je  - nezapomínat.  Slova mír a svoboda jsou v pojetí komunistů a jejich ideologie falešným a lživým pozlátkem k oblbování lidí.

Vzpomínejme !

Semelová ve svém hanopisu popisuje chyby kapitalismu a přednosti socialismu a ptá se, který režim je zločinný. Z napsaného vyplývá, že pro ni je zločinný kapitalismus.

Dovedete si představit, kdyby za socialismu někdo napsal a zveřejnil, že zločinný je socialismus ? V padesátých letech by ho čekala jistá smrt. V době normalizace dlouholeté vězení s možností vyhoštění z republiky. V obou dobách by byla postižena celá jeho rodina, včetně dětí a problém by měli i příbuzní. V kapitalismu si může Semelová dštít síru na kapitalismus  bez jakéhokoliv omezení a důsledků a dále zastupovat sobě rovné fanatiky zla v parlamentu.

Už jenom tento nezvratný fakt svědčí o nepřekonatelné přednosti kapitalismu nad socialismem.

Boj za mír.

Ano, rudá armáda bojovala za mír, za obranu své vlasti i dalších zemí Evropy. To je ovšem jen půlka pravdy. Druhá půlka spočívá v tom, že tento záslužný a nezbytný boj byl Stalinem a jeho kamarilou podvodně zneužit k pronikání a rozšiřování zla komunismu co nejdál do Evropy, jako předstupeň budoucího ovládnutí celého světa. Tento podvod s tak cenou hodnotou jako je mír, muselo sovětské vedení tajit doma i před celým světem

Podvod na lidech se na celá léta podařil.

Rudá armáda přinesla největší oběti za mír především v jejich pojetí.  Tuto falešnou kamufláž praktikovali Sověti nejen ve válce, ale po celou dobu existence SSSR a nepřinesla svobodu.  Země „osvobozené“  rudou armádou se staly „svobodné“ v bolševickém pojetí diktatury proletariátu, násilí, strachu věznění, vražd, totality.

Mnohá fakta svědčí o podpoře míru Sovětským Svazem tím, že podporoval finančně, zbraněmi, vojenským materiálem, školením atd. každého, kde se mu podařilo podnítit úsilí o zavedení komunistické totality. Na takto chápaném a realizovaném boji za mír se podílela i naše republika plníc tak ponižující úlohu patolízala imperiálních zájmů Sovětů, v duchu proletářského internacionalismu.

Boj za svobodu.

Boj sovětských i současných ruských komunistů za svobodu je jeden nejzrůdnějších podfuků civilizace.

Neboť !

Kterýkoliv národ, stát trpěl a trpí do současnosti potlačováním lidských práv, násilným potlačováním svobody, který dosud na vlastní kůži neprožil, nepoznal, co obnáší systém demokracie, co je svoboda, není schopen a nemůže komukoliv přinášet posvátné civilizační hodnoty. Je lidsky nepřirozené přinášet někomu něco, co neznám, neovládám a nemám. Toto platí o národech podléhajících carismu a ještě více o národech Sovětského svazu. V tomto prostoru světa nikdy neexistovala skutečná demokracie a svoboda.

Bolševické carství vydávalo lež za pravdu tvrdíc, řečeno Leninem: „Diktatura proletariátu je nejvyšší stupeň demokracie“

Staletá historie Ruska nám dokládá, a nejen ona, ale i bolševici to tvrdili a poznali na sobě, jaký útlak, potlačování lidských práv, demokracie a svobody musely národy Ruska pod carskou knutou trpět. Rusové vymysleli pro tento násilný režim termín: samoděržaví tj. absolutistická samovláda cara, kde podstatu konkrétní moci měl v rukách caru věrný úředník, přesněji řečeno korupcí prolezlý byrokrat a spolu s ním pop církve pravoslavné.

Co se změnilo z carského samoděržaví po roce 1917, od revoluce až dosud ?

Nic, podstata zůstala !

Místo cara usedl na trůn šéf bolševiků V.I. Lenin /mimochodem agent Německého císařství /, který současně s převzetím moci se stal vrahem, neboť v roce 1918 nechal popravit cara Mikuláše II. a jeho rodinu.

Nastoupilo samoděržaví bolševické, které bylo v mnohém krutější než carské. Moc do ruky převzal úředník věrný komunismu, dále tajný policajt, říkalo se jim čekisté, ti všichni většinou z řad dělnické třídy. Místo pravoslavného popa nastoupil tajemník komunistické partaje. Začala, kromě věznění a vraždění nepřátel revoluce, velkolepá kamufláž s tak cennými hodnotami jako je mír, svoboda, soukromé vlastnictví.

Hned v prvních dnech revoluce byly vydány : dekret o míru; dekret o lidských právech; dekret o půdě.

Po smrti Lenina v roce 1924 další více či méně krutí samovládci, nichž Stalina lze pro jeho krutost označit jako jednoho z největších vrahů v celé historii lidstva. Jedinou výjimkou byl v osmdesátých letech minulého století Gorbačov, který narušil samoděržaví a rozpustil Sovětský svaz.

Staleté carské a komunistické samoděržaví hluboko proniklo do charakteru drtivé většině Rusů, stalo se jim vlastní. To je zcela logické, vždyť nic jiného nepoznali.

Důkaz.

Dodnes nemalá část Rusů stále oslavuje Stalina, v současnosti samovládce „Báťušku cara“ V. Putina miluje vysoko přes 90 % Rusů a tolik procent nenávidí Gorbačova.

Tato zevrubná charakteristika představ boje za svobodu, jak ji lidem falešně servírovali sovětští carové a podcarové, nemohla skončit jinak než tím, že většina lidí v Sovětském svazu mylně chápala a chápe dosud svobodu a boj za mír. Proto také Rudá armáda nemohla přinést v roce 1945 naši svobodu. V jejich schopnostech a možnostech bylo: nahradit fašistický teror, terorem bolševickým, nic jiného neuměli.

Lidově řečeno, dostali jsme se bláta do louže, z deště pod okap a nejpřiléhavěji z hoven do sraček, a to nám vydrželo přes 40 let.

Nepředstíranou, ale skutečnou svobodu jsme získali až v listopadu 1989 a tím získali širokou škálu možností vrátit se do lůna kapitalismu zaručující všechny osvědčené civilizační hodnoty, počínaje svobodou a demokracií.

K sobě soudný člověk chápe, že většina z nás s tímto komunistickým zlem v nějaké podobě více či méně kolaborovala.

Buď jsme neznali, nebo nevzali na vědomí vynikající myšlenku známého ruského literáta a odpůrce sovětského  systému Solženicina: „I když je jisté, že zlo zvítězí, ty jednej tak, aby nezvítězilo skrze tebe“

viz. http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Semelova-KSCM-Nezapominejme-na-odkaz-tech-kteri-padli-v-boji-za-mir-a-nasi-svobodu-374552

Vladimír Houser